VÝROČÍ ÚMRTÍ JEDINEČNÉHO MISTRA

Michelangelo di Lodovico Buonarotti Simoni – se narodil 6. března 1475 v malém městě Caprese v Toskánsku jako druhý z pěti synů Lodovica a Francescy. V dubnu roku 1488 ho jeho přítel Francesco Granacii přivedl do umělecké dílny Domenica Ghirlandaia. Michelangelův otec byl proti tomu, aby se jeho syn učil malovat a chtěl, aby se stal obchodníkem. Domenico otce nakonec přesvědčil o talentu jeho syna. Otec souhlasil a udělal dobře. Již jako 15letého mladíka si brzy povšiml florentský vládce Lorenzo Medici a přivedl ho do paláce, kde žil až do Lorenzovy smrti.

Michelangelo byl geniálním umělcem vrcholné italské renesance, přímo posedlý hledáním dokonalostí a snahou dokázat, že je nejlepší. Od Boha měl dar úžasné představivosti a fantasie. Podobu díla měl promyšlenou dříve, než na něm začal pracovat. Nejednou se stalo, že své dílo poškodil, když nebylo přesně podle jeho představ. Mramorové bloky si chodil vybírat do dolů v Carraře a mnohdy je i osobně páčil. Výjimkou byla socha Davida. Pro tuto svou nejznámější sochu zpracoval kamenný blok nevhodných rozměrů s mnoha kazy a usazeninami, který stál 40 let bez využití před katedrálou ve Florencii. Práci dokončil po dva a půl letech v roce 1504.

Mezi nejznámější mistrova díla patří  David (Florencie), Pieta (bazilika sv. Petra ve Vatikánu), Mojžíš (chrám sv. Petra v řetězech v Římě), Vzkříšený Ježíš (Santa Maria sopra Minerva, Řím). Jako malíř zanechal svůj rukopis ve výzdobě Sixtinské kaple, kde namaloval Stvoření světa a Poslední soud. Projektoval Bibliotéku ve Florencii, Kapitolské náměstí v Římě, palác Farnese a baziliku sv. Petra ve Vatikánu (ústřední prostor a kopuli chrámu).

Michelangelo Buonarotti zemřel 18. února 1564 v Římě ve věku 89 let. Jeho hrob nalezneme ve Florencii v kostele Svatého kříže. Letos uplyne 450 let od jeho smrti.

Zřejmě nikdo z nás nemá dar umění v takové míře, jaké od Boha dostal Michelangelo. Mistr ho dal do služby umění, které dodnes vyvolává úžas. Velmi důležitý je úkol rodičů, aby pomohli svým dětem poznat jejich dary a nasměrovat je pro to, čemu jednou zasvětí svůj život. Nás může motivovat například jeho cit pro detail, který je tak důležitý v každé práci, kterou děláme! Inspirací může být třeba to, abychom promysleli a hodnotili každou svou činnost a dělali ji poctivě. Měli bychom pamatovat, že každá i ta na pohled „nepatrná“ práce, je naší vizitkou.

V závěru několik myšlenek z životní dílny mistra Michelangela:

„ Láska jsou křídla, která dal Bůh člověku, aby mohl vystoupat až k němu.“

„ Maličkosti dělají dokonalost, ale dokonalost není maličkost.“

„Vlídnost bere i jed hadům.“

„S úsilím, jakým zakrýváme svoje nedostatky, bychom se jich mohli snadno zbavit.“

„Není větší ztráty nad ztracený čas.“

„Tam, kde chybí slova, pomohou skutky.“

„Na světě existuje jen jedno opravdové hrdinství: vidět svět takový, jaký je a milovat ho!“

Objektiv Mohelnice 2/2014                                                                        Pavel Kavec