JUBILANTKA MARTA KUBIŠOVÁ

Blíží se 17. listopad a ve znamení jeho výročí nám kromě jiného vystupují do popředí osobnosti historického listopadu 1989: Václav Havel, Václav Malý, Marta Kubišová… Poslední jmenovaná, zpěvačka Marta Kubišová (*1.11.1942), rodačka z Českých Budějovic oslavila začátkem listopadu krásné kulatiny.

Marta se dostala ke zpěvu shodou okolností, když ji při zpěvu u klavíru slyšel místní muzikant a objevil v ní talent. Svou pěveckou kariéru začala s taneční kapelou. Pak následovali její roky v divadle: Stop divadlo (Pardubice), Divadlo Alfa (Plzeň), Divadlo Rokoko… Spolupráci s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou začala v prosinci 1965, kdy připravovali představení Čekání na slávu. Nazpívala francouzský hit Loudá se půlměsíc, díky kterému se dostala do podvědomí národa. V roce 1966 s Helenou Vondráčkovou vyhrála Stříbrnou Bratislavskou lyru, v roce 1967 vyhrála poprvé Zlatého slavíka. Její píseň Modlitba pro Martu, se stala při okupaci vojsk Varšavské smlouvy 1968 symbolem národního odporu.

1. listopadu 1968 vzniklo populární trio Golden Kids (Neckář, Kubišová, Vondráčková). Její písně Cesta, Lampa a Máj, se podle kritiků staly nejlepšími písněmi za rok 1968. Golden Kids vystoupili ve francouzském Cannes, pak na festivalu Europe Songs ve Švédsku.

Marta natočila dva videoklipy, ale ještě před premiérou byly zničeny z nařízení soudruhů…

V roce 1970 vyhrála Marta Zlatého slavíka, avšak cenu musela převzat v ústraní redakce časopisu Mladý svět, kvůli začínající normalizaci. Poslední vystoupení Golden Kids se konalo 27. ledna 1970 v Ostravě. Od února měla zakázanou uměleckou činnost. Marta Kubišová prožila svou klinickou smrt v roce 1971. Do roku 1974 byla nezaměstnaná a žila na chalupě na Slapech. Po manželově emigraci (Jan Němec) se podruhé provdala za režiséra Jana Moravce. Podpisem Charty 77 se její stíhání Stb stupňovalo. 10. prosince 1988 vystoupila po dlouhé době na veřejnosti na demonstraci při příležitosti 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, když zazpívala čs. hymnu.

21. listopadu 1989 v době Sametové revoluce zpívala z balkonu budovy Melantrich na Václavském nám. svou Modlitbu pro Martu.

Pak následovalo její částečné angažování se v politice ale zanedlouho se vrátila ke své oblíbené profesi, zpěvu. Čekala ji reedice alba Songy a balady a slavný koncert 2. června 1990 Marta v Lucerně, kde jí byl předán tzv. „doživotní“ Zlatý slavík.

Od prezidenta Václava Havla obdržela v roce 1995 státní vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně, v roce 1998 to byla Čestná medaile T.G.Masaryka za věrnost jeho odkazu, Svatováclavská medaile v říjnu 2002… V roce 2005 vyšla její druhá autobiografie pod názvem Asi to tak sám Bůh chtěl.

Její domovskou scénou je teď pražské divadlo Ungelt, kde pravidelně připravuje své recitály.

V pondělí 29.10.2012 jí na francouzském velvyslanectví v Praze udělil velvyslanec Francie řád Čestné legie. Toto vysoké státní ocenění získala zpěvačka za svůj statečný morální postoj v době komunistické nesvobody. Spolu se 70 nádhernými bílými růžemi to byl asi ten nejkrásnější dárek, k jejímu životnímu jubileu.

K jejímu životnímu výročí se v těchto dnech, s přáním všeho potřebného do dalších let připojuje redakce Objektivu a všichni lidé dobré vůle! Paní Marto, děkujeme za statečnost v dobách nelehkých. Kéž se tyto totalitní hrůzy již nikdy neopakují!

„A já prosím, nechte zvony znít…“  (1967)                                                             Pavel Kavec