Křest

K Ř E S T – je branou k nadpřirozenému životu a Božímu království. Je první svátostí, kterou Kristus nabídl všem, aby měli život věčný.

„Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je v jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi až do konce světa.“ ( Mt 28, 19 – 20 )

Co bylo řečeno apoštolům, platí pro celou Kristovu církev.

Vznešenost a účinky křtu

Křest odpouští dědičný hřích – to je hřích, který na celé lidské pokolení uvalil první člověk, když odepřel poslušnost Bohu a sám chtěl být bohem. Tím ztratil milost posvěcující, lásku a přízeň Boží a pozbyl všechno, co Bůh v nebi pro člověka připravil. Tomuto stavu ochuzení a ztráty Boží přízně říkáme „dědičný hřích.“

Ve křtu je nám odpuštěn a pokřtěný se stává zase milým Božím dítětem, jeho duše je v milosti posvěcující a je mu otevřeno nebe. Je-li křtěn dospělý, odpouštějí se mu křtem také všechny hříchy osobní.

Křest činí pokřtěného dítětem Božím – křtem se člověk jaksi znovu rodí a to nadpřirozeně. Bůh ho pozvedá z přirozeného stavu k vznešenosti Božího syna a dcery nejen podle jména, ale skutečně! „Nenazýváme se pouze syny Božími, ale jimi opravdu jsme.“ ( 1 Jn 3,1 )

Duch svatý vlévá do duše pokřtěného také tři božské ctnosti: víru naději a lásku, sedmero svých darů a mravní ctnosti. Křest je jako nové narození, narození z Boha a ne z rodičů, narození ne pro život pozemský, ale pro nebe.

Křest činí pokřtěného živým údem Kristovy církve a přičleňuje ho k Božímu lidu

Toto zapojení mu přináší práva a povinnosti. Od pokřtěného se očekává, že povede důstojný život. Za to bude mít účast na všem dobrém, co se denně v Kristově církvi koná: na modlitbách, dobrých skutcích, na každé mši svaté, ať se slouží kdekoliv.

RODIČE – dítěte mají při udělování křtu důležité poslání:

-          veřejně žádají o křest dítěte

-          po knězi i oni žehnají své dítě znamením kříže

-          zříkají se satana a vyznávají víru

-          přinášejí dítě ke křestnímu prameni

-          drží u obřadu rozžatou svíci

-          dostávají požehnání, které je zvlášť určeno otci a matce dítěte

Jestli je jeden z rodičů nekatolík, žádá se, aby dal při žádosti o křest dítěte záruku nebo souhlas, aby dítě bylo vychováváno ve víře. Při vyznání víry může mlčet. Rodiče jsou po křtu vázáni, z vděčnosti Bohu i z věrnosti k úkolu, který přijali, přivádět dítě k poznání Boha a připravovat dobrou výchovou dítě k přijetí dalších svátostí.

KŘESTNÍ KMOTR – je duchovním rodičem pokřtěného. Je to starobylý zvyk církve. Může být jeden, nebo dva. Samozřejmě, že má být sám pokřtěn, obiřmován nebo žít v platně uzavřeném církevním sňatku. Kmotr se zavazuje, že ze své strany bude podle svých možností rodičům a dítěti pomáhat. Nesplňuje tedy požadované podmínky kmotr, který sám neplní své náboženské povinnosti, pohrdl svátostí manželství a je pouze civilně sezdaný  nebo rozvedený. Jestli jsou kmotři dva, měli by být manžely. Rodiče sami svému dítěti za kmotry být nemohou.

K zamyšlení

Všechno živé potřebuje vhodné podmínky k zdárnému rozvoji. Duchovní život člověka přijatý ve křtu potřebuje stálou péči, aby mohl růst a přinášet ovoce dobrých skutků, potřebných pro vstup do nebe.

Bohužel mnoho pokřtěných nevěnuje Božímu slovu a životu pozornost. Jiní mají lehkovážnou povahu. Nadchnou se, ale jakmile přijdou první obtíže, všechno nechávají a vrhají se na jiné zájmy. Jiní žijí pouze pozemským zájmům. Znají jen svůj dům, zahrádku, chatu, auto, zábavu. Boha sice uznávají, ale je jim ten poslední…

Díky Bohu, že je dost i těch, u kterých semínko víry padlo na úrodnou půdu a přinášejí mnohonásobný užitek. Ti jsou věrnými plniteli křestního závazku, ozdobou církve a příkladem pro mnohé.

Buď vděčný za to, že jsi byl pokřtěn. Ve křtu jsi přijal víru v Boha a neseš ji životem.

Přeji ti, abys dostál svým závazkům, které si při křtu skrze své rodiče a kmotry přijal. Ať tvá dobře živená víra přináší mnohonásobný užitek a jednou tě přivede do nebe!