DÁVNO UŽ PŘEŠLY ŽITÍ CHVÍLE, DNES UŽ MÁME VLASY BÍLÉ…

Skladatel může vytvořit sebelepší melodii, ale lidé ji lépe přijímají, když má také slova. Když se to podaří, pak přichází ke slovu zpěvák. Česká a moravská dechovka si ve své dlouhé historii na nedostatek výborných interpretů nemůže stěžovat. Dovolím si představit vám jednoho z nich, protože 7. srpna 2014 se dožil vzácného životního jubilea – 95 let – pan zpěvák – STANDA PROCHÁZKA (* 7. 8. 1919 )

Narodil se v hornickém Mostě rok po první světové válce. Po smrti maminky, Standovi bylo tehdy jen 15 let se s otcem přestěhovali do Kolína, kde se učil za číšníka. V rádiu rád poslouchal zpěv Járy Pospíšila a netušil, že jednou s ním bude zpívat.

V restauraci na Wilsonově nádraží se za tři roky stal číšníkem a jako šestnáctiletý se přihlásil do soutěže zpěváků ve Stromovce. V soutěži, kde zpíval Stelibského Sen lásky skončil druhý.

Konferenciér Boža Sommer mu nabídl angažmá a od roku 1939 se stal profesionálem. Popularitu mu přineslo zpívání s tehdy populárním orchestrem Antonína Balšámky. Procházkovi neuniklo ani pódium prestižní Lucerny, brzy se radoval ve zpěvácké soutěži v Národním domě na Vinohradech. Životní sen se mu splnil, když mohl zpívat ve známé kavárně Vltava s orchestrem Jaroslava Maliny. V rozhlasu natáčel pravidelně, stejně jako na desky. Jeho první písničkou bylo tango Josefa Stelibského „Kdybych tvoji lásku měl.“ Na druhé straně zazněla píseň „Jenom tebe chtěl bych mít.“

Posluchačům se deska líbila. A Standa pak přidal písně jako: Moravo krásná, Půlhodinka pouhá, Bílé konvalinky, Staročeská písnička…

Po válce zpíval s populárním ženským Bajo-triem, jehož název vymyslel pro půvabné dívky Jan Werich. Na festivalu artistů v roce 1951 Standa vyhrál soutěž  lidových zpěváků. Na dlouhá  léta se jeho hvězdným orchestrem stal soubor Karla Valdaufa. Zde zpíval se Zorkou Kohoutovou, Sestrami Skovajsovými a Jaroslavem Slováčkem. Slávu Standovi Procházkovi přinesla i televize. Měl rád Televarieté s Vladimírem Dvořákem a jiřinou Bohdalovou.

K sedmdesátce natočila Česká televize medailon, který uváděl jeho syn Stanislav Procházka ml. ( Syn Standa zemřel v srpnu 2003 na zákeřnou Parkinsonovu chorobu. Tatínek ho do poslední chvíle jeho života doprovázel…)

Novináři položili jubilantovi několik otázek:

Má zpěvák, který jen na gramodesky nazpíval přes 350 písniček, nějaké životní heslo?

Souhlasím s Masarykovým krédem „Nebát se a nekrást.“Já se jako puntičkář snažil dotáhnout všechno poctivě. Každý zpěvák by měl v první řadě umět pořádně zpívat, mít hezký hlas.“

Jak vidíte budoucnost dechovky?

Mojí milé dechovce bych přál, aby se zase navrátily její nejlepší časy. Dechovka musí mít zelenou!

Váš věk je vskutku požehnaný. Přesto jste svěží fyzicky i duševně. Máte na to nějaký recept?

Málo jím, hodně spím. Ráno, když se probudím, otevřu okno a šťastně zakřičím ven: Jsem na živu! Ještě žiji!“

Jubilantovi děkujeme za propagaci české písničky a do dalších let přejeme hodně fyzických a duševních sil!                                                                                                            Pavel Kavec