KOLOTOČ. UMÍME HO ZASTAVIT?

Před léty se vyprávěla příhoda, zda pravdivá nebo nepravdivá, na tom nezáleží. Ve své podstatě je to jakési podobenství, které je, bohužel, jako šito na míru, pro naši dobu.

Šla v noci parta od piva a směřovala domů kolem řetízkového kolotoče, jehož majitel byl s těmito kumpány a také si důkladně přihnul v místní hospodě. Skupina přišla na krásný nápad: všichni se svezou na kolotoči. Když nasedli a obsadili téměř všechna místa, majitel kolotoč spustil a ten se rychle roztočil. Majitel si zatím uvařil kafe a protože byl pitím unaven, usnul v maringotce. Kolotoč se točil a neměl ho kdo vypnout. Osazenstvo zanedlouho protestovalo a tak křičeli, jako mohli. Později si sundali boty a házeli je po voze, kde spal ten, kdo kolotoč spustil. Někteří zvraceli a snad někdo dostal infarkt. Teprve k ránu, když šli lidé do práce, podivovali se těm jezdcům. Pohled na ně byl příšerný… Nyní vzbudili majitele kolotoče, který se zděsil, co se stalo. Byl to obraz bídy. Začalo to obrovskou legrací a skončilo příšernou kocovinou. Snad se to nestalo i když pravda tohoto příběhu může být dosti poučná!

Lidé spustili jakýsi kolotoč pokroku a na počátku byli zcela zmámení, jak se všechno krásně točí. Vyrábělo se všechno možné, továrna rostla vedle továrny, vzhůru se tyčily vysoké komíny, otevíraly se nové doly. Kolotoč pokroku se pořádně roztočil. Nastal i kolotoč ve zbrojení, drancovala se příroda. Vše začalo zamořovat města, ničit lesy, kalit vody, řeky se změnily ve stoky…

Jak to nyní zastavit? Co s tím vším rozjetým? Ti, kteří ten kolotoč spustili, jakoby spali. Lidé už hubují, bolí je z toho točení pořádně hlava. Vznikají hnutí na zastavení, ale svět to zatím nedovede. Nikdo nedovede ten kolotoč zastavit, i když je z toho celému světu špatně. Přitom každý chce mít všechny vymoženosti moderní doby, málokdo už uzná sebezápor, málokdo se dovede uskromnit a tak se všichni vezeme na onom roztočeném kolotoči a je nám z toho pořádně špatně.

Všechno se začalo hezky, pokrokem, ovládnutím přírody. Dobyli jsme vesmír, stanuli jsme na Měsíci, ale ten kolotoč zastavit neumíme.

V Písmu svatém je psáno, že svět, který stvořil Bůh byl krásný.

Co z něj udělal člověk?

Kdybych nevěřil v sílu dobra a lásky a nevěřil v lásku a v její konečné vítězství, dávno bych toho nechal…

Přeji nám všem o letošních prázdninách zastavení osobního kolotoče, sílu Božího doteku pro duši a pro tělo!

Pavel Kavec