ROK 2014 - ROK RODINY A SPOLEČENSTVÍ

Člověk se může zříci mnohého. Je však něco, bez čeho opravdu nemůže žít důstojně – lhostejno, zda to nazýváme láska, teplo, bezpečí, přijetí, přátelství dobro, útěcha, důvěra nebo i jinak. Každý to své potřebuje a každý to může a má poskytnout podle svých možností.

I letos budou lidi kolem nás potřebovat náš čas, naši podporu a pozornost.

Jak moudrá slova pronesl kdysi mistr Ekkehard (900-973), mnich ze St.Gallen: „Nejvýznamnější člověk je ten, který teď stojí proti tobě. Nejdůležitější hodina je ta nynější, nejpotřebnější den je ten, kdy můžeš vykonat čin lásky. Zítra by mohlo být pozdě.“

Žijeme v různých společenstvích, ale můžeme se v nich cítit osamělí a němí. Každý potřebuje „někoho“, kdo ho snáší, kdo je s ním, kdo ho má rád.

„Není dobré, aby byl člověk sám,“ stojí už v první knize Bible (Gn 2,18). Podle tohoto biblického názoru je člověk nešťastný do té míry, jak žije pro sebe, nedovede vyjít ze sebe, je uzavřený a je svým vlastním zajatcem. Trpí tím, že nedokáže druhého oslovit ani se mu otevřít. Nezapomínejme, že jenom v společenství můžeme růst.

Prim v tom všem hraje rodina. A rodina je dnes ve své existenci ohrožena.

Papež František vyhlásil rok 2014 Rokem rodiny. Dovolím si připomenout některé nezbytné aspekty na toto téma, protože všichni žijeme v rodině.

1. Manželé – pro vzájemné soužití manželů je důležité, aby jeden od druhého častěji slyšeli slova díku a uznání. Člověka to povzbudí k dalšímu nadšení a obětem, bez kterých je normální život v rodině téměř nemožný. To, co se nepodařilo, nad tím přimhouříme oči a to, co se povedlo, pochválíme. Důležitou věcí je mít dobrou vůli dohodnout se, ale dobrá vůle musí být na obou stranách. Nezapomínejme denně si odpouštět a nebuďme malicherní. Nestojí to za to. Svědčí to totiž o naši malosti…

2. Rodiče a děti – Poměr rodičů a dětí začíná již před narozením. Úcta k ženám v požehnaném stavu by měla být samozřejmostí. Dítě pod srdcem matky vnímá svět lépe, než si myslíme! Když se dítě narodí, je zapotřebí naučit je mluvit a být mu vždy dobrým příkladem. Dejme pozor, abychom děti nezhýčkali! Jestliže si dítě všechno vybrečí, vytrucuje, pletou rodič na sebe bič, který na sobě zanedlouho pocítí. Věnovat dětem čas, pozornost a lásku se vždy vyplácí. Bohužel mnozí nechají své děti vychovávat technikou, protože pak dítě prý nezlobí a dá pokoj…

3. Úkol „dříve narozených“ – mladí lidé by nikdy neměli odsuzovat své starší rodiče za jejich „zastaralé“ názory. Velký český průmyslník, Tomáš Baťa (1876-1932) řekl: „ Když mně bylo dvacet let, myslel jsem si, že můj táta je největší hlupák pod sluncem. Když mi bylo třicet, říkal jsem si, že táta zas tak hloupý není. Ve čtyřiceti letech, když si nevím s nějakým problémem rady, ptám se, jak by to dělal můj táta.“

Dědeček a babička se v rodině občas (?) cítí zbyteční. Někdy jim to mladí řeknou i do očí, což je netaktnost a totální nepochopení jejich důležitosti. Je veliká škoda odstrčit seniory na vedlejší kolej! Mají za sebou tu nejcennější školu – školu života, kterou mladí prostě mít nemůžou a kterou nijaká sebelepší univerzita nenahradí. Vzácné zkušenosti života můžou a často chtějí předat. Ale stojíme vůbec o ně?? Kdyby už nic dělat nemohli, můžou se za ty mladé modlit. A to není málo!

Co v závěru tohoto zamyšlení na počátku roku 2014?

„Láska začíná doma.“ Tuto větu vyslovila jednou bl. Matka Tereza (1910-1997), nositelka Nobelovy ceny za mír (1979). Ve skutečnosti: společný život rodiny musí být utvářen láskou a vzájemným sebeodevzdáním, bezpečím a teplem domova. Jinak ve světě nebude štěstí, spokojenost a mír.

Manželství a rodina jsou tím místem, kde se učíš opravdové lásce.

Přeji si, aby jste právě vy byli ti, kteří tato má skromná slova uvedete v tomto roce do svého rodinného i společenského života!

Objektiv Mohelnice 1/2014    Pavel Kavec