Stanování na faře - léto 2013

Stanování na faře (léto 2013)

Letos se uskutečnilo druhé stanování dětí na faře. To první proběhlo minulý rok na loštické faře. Zatímco to letošní se konalo na faře v Moravičanech díky laskavé pomoci místních i přespolních lidí ve dnech 15. - 20. července. Hlavní myšlenkou této události bylo sblížit místní mladé lidi a to nejen z katolických kruhů. Víra je totiž všeobecná a nikoho nevylučuje, naopak myslím, že všichni cítili, že jsme úplně normální lidé, že si umíme užívat legraci, a že se jenom nemodlíme a neklečíme v dřevomorkou prolezlých zpovědnicích. Legraci jsme si užili plnými doušky a myslím, že radost nebyla ani strojená ani animovaná, ale byla zcela bezprostřední.

Z minulého roku jsme se poučili a dali jsme stanování jistý pevný řád, který však nevylučoval operativní změnu programu, ale spíše upravoval základní pravidla. Do stálého programu byl například zapojen ranní budíček spojený s povinnou ranní rozcvičkou. To proto, aby si děti domů odnesly smysl pro řád a hlavně, aby zocelily své tělo, a tedy i ducha. Podotknu, že pozdní vstávání bylo spojeno se zbořením stanu. Po rozcvičce následovala osobní hygiena a snídaně, na jejíž přípravě se podílely i děti. Následoval dopolední blok her. Nejoblíbenější hrou byla suverénně vybíjená následována typickými táborovými hrami.

Po obědě, na kterém se opět podíleli děti i vedoucí, nastával čas krátké osobní siesty. Po ní následoval hlavní program dne. Jako příklad pevného programu uvedu výlet na kolech do Úsova a zpět nebo návštěvu koupaliště v Lošticích. Typickou součástí parných odpoledních hodin bylo také polévání vodou a vůbec pořádání vodních válek vedených panem farářem.

Večer se kromě večeře ještě konal další program, který spočíval buď v promítání filmů dětem, anebo v pořádání táboráku za zvuku kytary. Toto dávalo vedoucím alespoň trochu odpočinku a volného času v jinak velmi hektických dnech. Trochu hrůzostrašným zpestřením večerů byly stezky odvahy. Píšu stezky, protože byly trochu netypicky hned dvě. První stezku odvahy si připravila skupinka děvčat, která měla neodolatelnou touhu vystrašit své kamarády. Nutno podotknout, že děvčata byla opravdu povedeně nastrojena čekajíce na nebohé duše svých vrstevníků. Tato první stezka odvahy se konala hned na přivítanou, tedy v pondělí. Druhá stezka odvahy byla naopak na rozloučenou, tedy poslední noc z pátku na sobotu. Tato druhá stezka odvahy byla organizována vedoucími za pomoci některých farníků. Konala se v budově fary, která je místy strašidelná i za dne, co teprve pár dní před úplňkem za jasné noci a pouze při mihotajícím se světle svící!

Farního stanování se neúčastnily pouze děti, ale často přicházeli také jejich rodiče a další lidé, aby s námi prohodili pár slov, strávili s námi večer u táboráku, předali nám své dítě na pohlídání nebo nás potěšili nějakým tím sladkým ovocem ze zahrádky nebo dobrou polévkou. Snad nikdy dříve jsem nepotkal tolik srdečných lidí jako zde a právě jim patří dík za jejich obětavou práci, ať už se týkala vaření obědů, večeří nebo přípravy fary. Chci tedy jménem naší farnosti poděkovat všem lidem, kteří se zvedli a jakkoli se zapojili do našeho stanování - rodiče dětí nevyjímaje. Protože bez vašich dětí by celé stanování nemělo význam. Dále chci poděkovat vedoucím, kteří se podíleli na úklidu, na hlídání dětí i na přípravě programu. Jsou to oni, kteří vystřídali pohodlí svých domovů za tvrdou zem, karimatku, spacák a bezpočet komářích píchnutí a jsou to oni, kteří obětovali svůj volný čas dobré věci. V neposlední řadě chci také poděkovat našemu panu farářovi, za jeho nadšení v této věci, ale také za materiální zázemí, které nám poskytl a vůbec za zorganizování farního stanování, které bude mít, doufáme, příští rok další pokračování.

Pavel Procházka