CYRILOMETODĚJSKÉ VÝROČÍ – NEJVÝZNAMNĚJŠÍ UDÁLOST ROKU 2013

V letošním roce si český a slovenský národ připomíná 1150.výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Učení solunští  bratři k nám dorazili v roce 863 z daleké sluncem zalité Konstantinopole, aby, jednoduše  řečeno, vzdělali náš slovanský národ a vytvořili pro něj první slovanské písmo a církevní jazyk – staroslověnštinu, položili základ právního systému a naší státnosti. Slované obývající Velkou Moravu je přijali za své učitele a společně s nimi se vydali na dlouhou cestu k moudrosti. Díky nim se naučili číst a psát, díky nim mohli porozumět slovům při bohoslužbě a díky nim se z našich předků stali postupně vzdělaní a racionálně uvažující lidé. Je tedy více než zřejmé, že sv. Cyril a Metoděj se výrazně zapsali do našich dějin a my proto máme mnoho důvodů zamýšlet se prostřednictvím různých projektů, jak byl a je náš národ věrný jejich odkazu.

V mnoha oblastech jazyka a kultury se naše generace posunula dopředu. Díky za to všem, kteří k tomu v různých sférách života, pozitivně přispěli a přispívají. Dovolím si ocenit třeba oblast komunikace v mediální oblasti. Internet a mobilní sítě nabízejí nevídané možnosti komunikace. Ale i tady se můžeme ocitnout na křehké půdě. Co mám na mysli? Dovolím si malou reminiscenci. V roce 1980 uzřela světlo světa  originální písnička pod názvem Zkratky. Hudba a text: Ivan Mládek: „Z Pé eL eR do eM eL eR, jel jsem přes Čé eS eS eR, eS eN Bé mé Dé Ká Wé si stoplo na Té Ká…“

Tehdy jsme to považovali za originální žert pana Mládka. Ale čas ubíhal poctivě dál, jazyk se vyvíjel a my snad s ním. V dobách digitálních přenosů jsme si uvykli na zkratky typu sms, abychom ušetřili peníze za kredit. A začali jsme postupně zkratkovat a přijímat nová slova. Ano, jazyk je oblast, která podléhá vývinu a toku času. Bohužel jsme dnes v situaci, že by nám zřejmě sv. Cyril a Metoděj nerozuměli a podivovali se, co jsme s dědictvím jazyka, udělali.

Opět si dovolím malý postřeh jednoho z nás: „Dostala jsem poukaz na pohoštění v jedné restauraci. Ve skutečnosti jsem dostala voucher k vyzvednutí u restaurant managera s následnou výměnou za Certifikát na brunch. Menu prý najdu na webu. Nebylo to v cizině, ale v Praze. Ono menu obsahovalo telecí paupiette s tymiánem, jehněčí ragout s houbami, vlažný koláč s reblochonem, čokoládové fondue, Puits d´amour s malinami… Tak se nechám překvapit, zaúpěla jsem nad přemírou cizích výrazů a pustila si rádio, kde se právě bavili o kredibilním klientovi. Existuje ještě vůbec čeština?? – řekla jsem si. Zdá se, že nám z Bruselu zruší češtinu a zavedou světštinu. My si ji v Čechách zřejmě zavedeme jako první, protože jsme v tomto směru horliví. Na akcích se mě ptají, zda jsem na gestlistu, v obchodě se mě prodavačka ptá, jestli budu platit cash nebo kreditkou, do kin se dnes chodí na crazy komedie, love story, sci-fi, či thrillery, e-mailem mi dnes přišla nabídka na outdoorové vybavení, informaci si mám prý vygooglovat. Potkala jsem svou spolužačku. Po společném obědě mi podala svou vizitku na které za jejím jménem stálo: Marketing Manager Divize. Pak dodala: Promiň já musím letět. Dnes je deadline na jeden job, pro který přijede messenger…“

Tak co vy nato? Zřejmě máte podobné „jazykové“ zkušenosti. Mám za to, že se nám nelíbí, když je čeština prošpikována cizími výrazy. Většinou úplně zbytečně. Na druhé straně vypínám televizi, když tam běží „zábavný“ pořad, který hýří jadrnými českými výrazy z oblasti kanálogie…“ ( z vlastní zkušenosti Věnceslava Dezortová)

V závěru citát slovenské prozaičky Eleny Maróthy-Šoltésové (1855-1939): „Řeč svoji máme od Boha, jemu zodpovědní jsme za ni a jen on sám mohl by nám ji odejmout. On však ne na to nám ji dal, aby nám ji odňal, leč na to, abychom ji milovali a vzdělávali jako nejvlastnější poklad.“

Objektiv Mohelnice 6/2013                                                                                      Pavel Kavec