2. února nalezneme v kalendáři slovo Hromnice. Snad se nám hned vybaví známá pranostika: Na Hromnice o hodinu více. V křesťanském kalendáři se kdysi svátek Hromnic jmenoval “Svátek očišťování Panny Marie.” Připomíná událost, den, kdy Panna Maria přinesla do chrámu v Jeruzalémě dítě Ježíše, jak nařizoval tehdejší Zákon a obětovala ho Bohu. V rámci tohoto svátku se v na Hromnice v naších kostelích při bohoslužbě žehnají svíčky, kterým říkáme “hromničky.” Hořící svíčka je symbolem světla. Je to starobylý zvyk Církve, jak o tom svědčí slavná cestovatelka Aetheria. V roce 385 byla na pouti v Jeruzalémě a do svého notesu jsi poznamenala, že se “zde konal světelný průvod na památku toho, že čtyřicet dnů po narození byl Ježíš přinesený do chrámu a zde byl, jako prvorozený obětován.” V této chvíli jej bere do náručí stařičký kněz Simeon a nazývá dítě světlem, které bude svítit všem národům. Svíce připomíná, že Kristus je pro věřícího člověka světlem na cestě pozemským životem. V něm máme pravdivé poznání hodnot a smyslu života. Odedávna se u křesťanů považuje světlo za symbol radosti, života, svatosti a přítomnosti Boha, za symbol modlitby, tedy dialogu s Pánem. Proto první křesťané zapalovali lampy, později svíčky na hrobech mučedníků a na oltáři. Ze mše svaté na Hromnice si křesťané odnášejí do svých rodin požehnané svíčky. Příležitostně je pak zapalují v čase bouří a různých pohrom. Je ale třeba připomenout, že svíčka samotná nechrání domy a jejich obyvatele před neštěstím. Potřebná je hluboká víra v Boží pomoc a Boží všudypřítomnost. Bez víry nepomůže zapálit ani karton svíček, tak jako nepomůže řidiči pro bezpečnou jízdu na zpětném zrcátku pověšený růženec. Ano, růženec není určen pro dekoraci. Patří do rukou člověka, aby si skrz modlitbu na cestách života vyprošoval ochranu Matky Boží. Hořící svíce – symbolizuje taky velikost, krásu a cenu vlastnosti, které říkáme obětavost. Svíce ničí sebe sama, ztrácí se, aby člověku dala světlo, radost i kousíček tepla. Velikost člověka se měří podle toho, jak umíme žít pro ty druhé, ne pro vlastní egoismus. Hodnota našeho života je v tom, do jaké míry jsme se dali “spálit”, abychom do prostředí, kde žijeme, přinesli více světla, radosti a tepla.

(časopis OBJEKTIV MOHELNICE, únor 2012)