SV. VINCENT A JEHO ODKAZ PRO NÁS

Sv. Vincent a jeho odkaz pro nás

Obléct se duchem Krista

Když uvažujeme nad slovy a životem svatého Vincenta de Paul, zaujme nás jeho zápas o vyprázdnění sebe samého a naplnění se Duchem Božím, Duchem Ježíše Krista, jeho Syna poslaného na svět evangelizovat chudé.

« Když říkáme, že Duch svatý v někom působí, chápeme, že Duch svatý přebývá v této osobě a dává jí ty stejné náklonnosti a dispozice, jaké měl Ježíš Kristus, když byl na zemi. Způsobují v něm to, že koná – neříkáme, že stejně dokonale, ale – v míře darů tohoto božského Ducha.» (Coste XII, s. 108, 196. konference).

Spiritualita sv. Vincenta, našeho zakladatele, je úzce spojená s Duchem Krista. Sv. Vincent jakoby doslova doporučoval svým synům a dcerám, aby neustále žili ponořeni v Kristova ducha.

Trilogie Ježíš Kristus, evangelizace a chudí je ve zhuštěné formě hlavní myšlenkou a duchovní i pastorační zkušeností svatého Vincenta. Tato myšlenka dává jednotu jeho katechezím určených zvlášť misionářům a sestrám.

Ježíš Kristus – je ten, kdo ho následuje; evangelizace – přinášení dobré a radostné zvěsti Boha, chudým – tedy i modernímu člověku, který je prázdný, protože mu ještě nikdo neukázal pravé bohatství a hodnoty.

Jestli je tomu tak je, pak závislost na Duchu svatém se u sv. Vincenta proměňuje na cestu  následování Ježíše jako misionáře, který je blízký lidem, který je obyčejný, pokorný, laskavý, dokáže se ovládat a především je plný horlivosti pro slávu Otce a spásu lidí. Tyto apoštolské ctnosti utvářejí jeho totožnost a mají být vlastní a základní identitou společností založených sv. Vincentem. Když například mluví o pokoře, říká, že je to naše „pečeť“ a našeho „heslo“. «Když se nás ptají na stav, prosme ho, aby nám dovolil říct: „Je ním pokora.“ Ať je to naše ctnost. Když nám řeknou: „Kdo tam jde?“ - „Pokora!“ To ať je naším heslem. » (Coste XII, s. 206, 203. konference).

Ctnosti,  které doporučuje sv. Vincent, nás mají na jedné straně připodobnit Kristu, a na druhé straně nám mají ulehčit cestu k chudému.

Když více rozvedeme téma lásky a zamyslíme se nad solidaritou s těmi, kteří trpí, zavede nás Vincent de Paul do svých nejhlubších pocitů: „Cože? Být křesťanem, vidět svého utrápeného bratra a neplakat s ním, nebýt nemocný s ním? To znamená nemít lásku. To je papírový křesťan! To je člověk bez lidství, horší než zvíře.“ (Coste XII, s. 271, 207. konference).

Láska ve smyslu caritas je u sv. Vincenta existenční otázkou.

Dcerám křesťanské lásky výslovně řekl: „Když budete věrně žít v duchu svých pravidel, budete dobrými křesťankami. Tímto pojmenováním jsem vyjádřil mnohem víc, než kdybych řekl, že se stanete dobrými řeholnicemi. Vždyť proč vstupují mnozí do řeholí, když ne proto, aby se stali dobrými křesťany a dobrými křesťankami?“ (Coste IX, s. 127, 15. konference). A co bylo tím pravidlem? Nic jiného, než láska citová a účinná vůči chudým a opuštěným, láska, která byla vylita do našich srdcí skrze vodu a Ducha.

Jde tedy o život podle křestních závazků, protože: „Milost, kterou jsme přijali při křtu, nám vnuká tuto touhu. Ano, duch našeho Pána dává tu samou náklonnost k ctnosti, jako přirozenost k neřesti.“ (Coste XII, s. 197-198, 203. konference). Přidává: «Misionářský stav je apoštolský stav, který podobně jako u apoštolů, spočívá v opuštění a zanechaní všeho a v  následování Ježíše Krista a v touze stát se skutečným křesťanem». (Coste XI, s. 163, 110. konference).

Vincent jasně poukazuje na počáteční zasvěcení při křtu. A naše nynější zasvěcení není nic jiného, než věrné plnění křestních závazků.

Svatý Vincent se pokouší najít vhodné řešení na pohromy, které se valí na církev a tehdejší společnost. Jak vidíme, o to víc je to aktuální v dnešní době.

Konzumní život a hedonismus naší doby jsou neustálou zkouškou pro ty, kteří se rozhodli důsledně následovat Krista, což vyžaduje odumření egoismu, který je původem všeho zla a konfliktem mezi bratry. Únava, lenost a nedostatek věrnosti danému slovu jsou dnes na denním pořádku kvůli nedostatku vytrvalosti a přehnaným touhám protiřečícím svobodě Božích dětí, jejich prvořadým úkolem je houževnatost v úsilí o svatost.

Podívejme se na názor papeže Pavla VI., který uvedl ve své apoštolské exhortaci Evangelii nuntiandi: „Svět od nás žádá a očekává jednoduchý život, ducha modlitby, lásku ke všem a zvlášť k malým a chudým, chce od nás poslušnost a pokoru, vnitřní svobodu a sebezápor. Bez těchto znaků svatosti budou jen těžko pronikat do srdce současného člověka. Naopak hrozí nebezpečí, že to budou jen prázdná a jalová slova.“ (č. 76).

Tyto slova od Kristova náměstka ať jsou pro nás výzvou k neustálému prohlubování našeho osobního vztahu s Bohem.

Ježíš, naše „síla a náš život“

Kristem jsme ve výsadním prostředí svatého Vincenta, francouzské škole duchovnosti. Je zaměřená na Krista. Vincent žije „s očima upřenýma na Ježíše Krista“ jako posluchači v nazaretské synagoze. Jeho starostí je Spasitel, používá hluboké obrazy, aby živil naši meditaci: Ježíš je „naše síla“, „náš život“, „naše potrava (VIII, 15); v něm žijí všechny ctnosti: „pokora, laskavost, snášenlivost, trpělivost, rozvaha a láska“ (VIII, 231); je „pravidlem misie“ (XII, 130); věčnou slastí lidí a andělů“ (IV, 81); „naším otcem, naší matkou a naším vším“ (V, 534); „život našeho života a jediným nárokem našich srdcí“ (VI, 563); velkým neviditelným obrazem, podle kterého musíme utvářet všechny naše skutky (XI, 212). Na závěr dodejme tyto jeho slova, které uvádí jeho první životopisec: „Všechno se mi líbí jen v Ježíši Kristu.“ (Abelly, I, 78) Není pochyb, že v každé okamžiku byl oddaný následovat Ježíše Krista, který byl „jeho knihou, jeho zrcadlem“.

Neustálé propojení Vincenta s Kristem  vede  ke sjednocení. Vincent si už bez něho neumí představit život.

„Dostali jsme to stejné povolání jako náš Pán Ježíš Kristus, který přišel na svět především proto, aby pomáhal chudým a staral se o ně.“ „Abych hlásal evangelium chudým.“ A kdybychom se zeptali našeho Pána: „Co jsi přišel dělat na zem?“ Odpověděl by: „Pomáhat chudým.“ - „A co ještě?“ - „Pomáhat chudým“, atd. (XI, 108).

V této odpovědi Vincent potvrzuje jen to, o čem byl bytostně přesvědčen, tedy o svém poslání. Být Kristem a vidět tohoto Krista, který potřebuje pomoc, v chudých.

Aktuálnost

Evangelium je platné stále. A osoba Ježíše Krista je nadčasová, nepomíjivá. Evangelium před námi stojí jako trvalá výzva. Naší prvotní povinností je následovat Krista. Vcítit se do jeho pocitů, vžít se do jeho smýšlení a záměrů, kontemplovat jeho skutky, kráčet v jeho stopách, to je první z naléhavých úkolů. Následování se nemůže stát magickou kopií, ale promítnutím jeho způsobů myšlení a jednání, které odpovídají naší době. Znamená to opakovat nutný přínos, který čerpáme z každodenního rozjímání. Během něho uvažujeme o Ježíšových reakcích a přizpůsobujeme je naší době. Je to pravděpodobně největší výzva doby pro současnou vincentinskou rodinu.

Pravý misionář se na prvním místě zajímá o život. Vychází z každodenního života, z událostí, situace každého člověka, jeho potřeb, jeho starostí, jeho konkrétních tužeb. Nepozorovaně,  jako Ježíš při setkání se Samaritánkou, přechází z konkrétna k tajemnu, od viditelného k žádoucímu, od zdání k bytí. A vylepšuje svou řeč. Dnes, když chce mít misionář šanci být vyslechnutý, usiluje o zrevidování své řeči. Co říkáme? Jak to říkáme? Je nemožné zanedbávat studium při vykládání učení víry a při katechezích.

Ø      Vždy se sjednotit s Ježíšem Kristem, jeho myšlenkami a jeho úmysly:

„Úmyslem Společnosti je následovat našeho Pána tak, jak to jen ubohé a slabé osoby mohou udělat. Co se tím myslí? To, že se nabídli připodobnit se mu ve svých postojích, činnostech, zaměstnáních a cílech. Jak může někdo reprezentovat někoho jiné, když nemá jeho představu, míry, způsoby a pohledy? V takovém případě to možné není. Když jsme se už nabídli stát se podobnými tomuto božskému vzoru a cítíme ve svých srdcích tuto touhu a tuto svatou lásku,  je potřené usilovat o přizpůsobení našich myšlenek, skutků a úmyslů těm jeho… tak, aby to, co konáme, bylo ve shodě s tímto principem.“ (Coste XII, 75).

Ø      Ztotožnit se s Ježíšem Kristem evangelizátorem chudých, praktikujících evangelium:

„Učinit evangelium efektivním“: to znamená vyhnout se každé ideologii, každému automatickému opakovaní Božího slova, každé nehumánnosti tajemství Syna. Evangelizovat znamená uvést evangelium do praktického života, z toho vyplývá věřit v Ježíše Krista, žít v Ježíši Kristovi, následovat Ježíše Krista. Světec v souvislosti s tímto řekl, že slova nestačí, potřebné jsou i skutky. K tomu, abychom věřili a žili to, co kážeme, je potřebné konat, sloužit, vyjít naproti bližnímu, jeho potřebám.

Ø      Evangelizovat znamená sloužit chudým celkově, duchovně a materiálně.

„ ... jestliže jsou tedy mezi námi takoví, kteří si myslí, že jsou na misiích proto, aby evangelizovali chudé a ne proto, aby jim sloužili, aby pomáhali jejich duchovním potřebám a ne těm materiálním, říkám, že jim musíme pomáhat všemi způsoby, my sami a také skrze jiné, jestli chceme slyšet vlídné slovo svrchovaného Soudce živých i mrtvých: „Pojďte, požehnaní mého Otce, zaujměte království, které je pro vás připravené, neboť jsem byl hladový a dali jste mi najíst, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě.“ Mt 25, 34-36 (Coste XII, 87-88).

Hlavní myšlenkou je, aby misionáři napodobovali a pokračovali v misii Ježíše Krista, který evangelizuje, hlásá evangelium, ohlašuje dobrou zvěst o spáse. Takto činit znamená evangelizovat Slovem a skutky; nejdokonalejší je to, co dělal náš Pán a to mají konat ti, kteří ho na zemi reprezentují (Coste XII, 87-88).

V důsledku toho můžeme tvrdit, že misionářské směrnice sv. Vincenta de Paul v evangelizaci chudých zahrnují:

a)      Vidět. Být dobrý pozorovatelem, dívat se na společnost jak zachází s chudými, jaké jsou jejich životní podmínky: Kristus v chudých.

b)      Studovat, jak je možné změnit tyto životní podmínky, přitom se ptát na důvody a připravovat projekty, které jsou realizovatelné: Kristus pro chudé.

c)      Mít slitování. Mít soucit s bratrem; být na jeho místě. Kristus s chudými.

d)     Jednat. Přiložit ruku k dílu, být Samaritánem a ošetřit zranění. Kristus miluje chudé.