To, co jste vy, ...
"TO, CO JSTE VY, BYLI JSME I MY. TO, CO JSME MY, BUDETE I VY "
Nápis na portálu hřbitova v Lošticích je aktuální. Ano. Blíží se čas dušičkový. Nemá to ale být romantika věnců a svíček. Je to realita, kterou rádi zastíráme pětní slušností zvyků.
Když člověk přichází na svět, můžeme říci: snad zestárne, snad zbohatne, snad bude šťastný, snad se proslaví. Samé snad. Ale nemůžeme říci: Snad zemře. Ne, to ho nemine. On zemře. Smrt nikoho nevynechá. Arabské přísloví praví: "Smrt je ti blíže než zornička tvému oku." Smrt je v nás a přece nám nepatří. Člověk je bytost, která si je vědoma, že musí zemřít. A přece jsme v pokušení "potlačovat" myšlenku na smrt. Mluvíme-li o umírání, myslíme většinou na ostatní. Co je nám cizejší než vlastní smrt?? Německý filozof Ernst Bloch ( 1885 - 1977 ) napsal: "Lidé nebyli nikdy zvědaví na počítání stále ubývajících roků." Právě v našem technickém věku pociťujeme zákon smrti zvlášť intensivně. Vzrůst technické moci vždy znamená nárůst smrtelných nebezpečí. Navzdory útěku i panice - smrt zůstává vždy vítězem.Dříve lidé umírali většinou doma, v rodině. Dnes se umírá v nemocnici, v domově důchodců aniž je přítomný někdo z rodiny. Život v našich ulicích budí dojem, jako by už nikdo neumíral. Hřbitovy leží v ústraní za městem. Smrt je takřka vyobcována. A přece! Zdá se mi, že lidi se více zastavují při vývěskách pohřebního ústavu, nežli kulturního domu, kde se píše o akcích v tomto měsíci.
Pamatujme: Smrt tu může být náhle - pro každého z nás. Musíme být proto zoufalí?Jistý moudrý člověk řekl: "Svět je povídavý a prostořeký, dokud je vše v pořádku. Ale když někdo umře, pak už neví, co říci. A právě v tu chvíli, když svět mlčí, předává církev poselství: Smrt není pro křesťana konec, nýbrž začátek. Není to zničení a nicota ale nový začátek a život. Po umírání bude následovat zmrtvýchvstání! To je jedna stránka, kterou nabízí víra. Druhou prezentují třeba i tyto názory: Smrt je totální konec. Po ní nepřijde nic, tedy žádné nebe, žádný věčný život. Je nám souzeno jen zemřít. Marxistický dramatik a lyrik Bertolt Brecht ( 1898 - 1956 ) píše: "Nedejte se svádět. Neexistuje žádný návrat. Zemřete se všemi zvířaty a potom nepřijde nic. Básník Heinrich Heine ( 1797 - 1856 ) říká v "Zimní pohádce" : "Nebe ponecháme andělům a vrabcům." Dovolím si poznamenat, že to je beznaděj a zároveň zneuznání tužeb lidského srdce. Kdo si myslí, že smrtí je všemu konec, ten ať si připomene slovo Otto von Bismarcka ( 1815 - 1898 ): "Bez nesmrtelnosti by nestálo za to si ráno navlékat punčochy." Dokonce i velký popěrač i hladač Boha F. W. Nietzsche ( 1844 - 1900 ) musel vyznat: "Každá radost chce věčnost, chce hlubokou, hlubokou věčnost." Jak máme vydržet pozemský život s jeho otázkami, problémy, ztroskotáními a neustálým loučením? Kdyby nebylo touhy a naplnění, byla by ve stvoření člověka chyba. Stojí za to se trochu zaposlouchat do sebe sama a v chvatu a štvanici dnešní doby přemýšlet o touze po životě. Zkusme to, prosím, když na hrob svých drahých zesnulých, letos ( možno naposledy ) položíme kytku a zapálíme svíčku...
( pk )
