Úsměv jako lék
ÚSMĚV JAKO LÉK
Byl jednou jeden úsměv, který si vykračoval po světě. Byl srdečný, veselý a plný citu. Jednoho dne přišel do městečka, kde viděl zvláštní neklid u obyvatel a to se projevovalo i v dopravě. Čekal spořádaně na zelenou, když tu se srazila dvě auta. Zastavila se se skřípěním na kraji silnice, dviřka se otevřela a z prvního auta vyskočil muž s divoce nasupeným výrazem v tváři. Úsměv se mu bleskově přilepil na rty a ozářil mu tvář ochotným a přátelským světlem. Nazlobená paní, která vylézala z druhého auta se zaťatými pěstmi, zůstala překvapeně stát. Pak se také usmála.
"Promiňte, prosím, je to moje chyba," řekla hned.
"To se stane, jen klid!"... odpověděl muž. .. Dáme si společně kávu?"
A úsměv spokojeně pokračoval v cestě. Rozesmál úřednici na poště a celá fronta čekajících si začala povídat. Prošel přes tvář učitele a studenti začali zase dávat pozor. Zastavil se na tváři lékaře na poliklinice a nemocní se cítili lépe. Pak přišla řada na úředníka magistrátu, na pokladní v supermarketu, na manžela, který se unavený vracel domů z práce, na dva kluky, mezi nimiž vládlo odjakživa bojové napětí. Večer se dal úsměv znovu na cestu. Byl trochu unavený, ale městečko bylo o něco šťastnější.
PAMATUJ: Úsměv je jako světlo v okně tvé tváře, které prozrazuje lidem, že je srdce doma. Tak se, prosím usměj ! A ještě ! Když se přestala usmívat kulaťoučká a hlaďounká slíva, stala se z ní vysušená švestka...
( pk )
